Empatici – život s citlivostí

Znáte ten pocit, kdy vás něco nutí udělat nějakou věc, a vy pak zjistíte, že se díky tomu stalo něco skvělého nebo jste dostali odpověď na to, co zrovna potřebujete?

Někdy bývám dost přehlcená z informací a lidí kolem sebe a hledám odpovědi na některé otázky (viz níže) a nedávno mě to náhle táhlo do knihkupectví. Říkala jsem si, že se podívám, jestli už nemají knihu, kterou sháním. Tu sice neměli, ale místo toho jsem domů odcházela s dalšími třemi jinými knihami (vždy si mě vyberou samy). A v jedné z nich se mi konečně dostalo odpovědí na mé otázky. Mimochodem, kniha se jmenuje Síla citlivosti – od autorky Anity Moorjani (která napsala mj. i skvělou knihu Musela jsem zemřít – vřele doporučuji!).
V této knize, která mi teď jako zázrakem přistála v ruce, jsem konečně pochopila, že být hypersenzitivní a empatik se trochu liší. Uvědomila jsem si, jak to mám, proč to tak mám a dost se mi ulevilo. Když jsem si přečetla rady, co se s tím dá dělat, tak jsem se usvědčila v tom, že to intuitivně dělám sama od sebe.

Takže jak poznáte, že jste empatik?
Empatici jsou extrémně citliví a přejímají energie a emoce druhých lidí a pokud s nimi neumí pracovat, tak je to snadno zahltí a mohou i onemocnět. Tělo se snadno vyčerpá jak emočně, tak fyzicky. Díky silně vyvinuté intuici vstřebávají všechny podněty z okolí a pokud je neumí filtrovat, tak si na sebe nabalují vrstvy balastu. Dobré na tom je, že pokud se s tímto „darem“ naučí pracovat, mohou z nich být výborní léčitelé či psychoterapeuté, protože se umí skvěle naladit na druhé lidi a vycítit jejich potřeby a bolesti.

Určitě se vám už někdy stalo, že jste cítili, jaký má člověk záměr. I když říká něco, tak vy cítíte, že je to úplně jinak. Můžete to cítit různě na těle – bolest žaludku, sevření na hrudi, husí kůže nebo prostě jen divný pocit. Každý to má jinak. A pokud jste opravdu citliví, často na vás lidé přenáší i své nálady a pocity, takže už se pak neorientujete, jestli to, co cítíte, je opravdu vaše nebo jejich.

Empatici se dají snadno ovlivnit tím, co si myslí druzí, a neumí říct „NE“. Proto jsou také často cílem narcistních lidí a osob, které je mohou využívat. Je třeba posilovat sebehodnotu, nechtít se za každou cenu někomu zavděčit a naučit se hledět na sebe, jinak přijdete o svou drahocennou energii.

Co s tím dělat? Dám vám tipy, co pomáhá mně, abych si udržela svou energii a integritu:
Především je to samota, dostatek spánku, hodně odpočinku, očista v podobě vany se solí, hudba (pozor, vybírejte takovou, která vás spíš zklidní či vyvolá radost, rozhodně žádné Requiem od Mozarta!, leda byste se chtěli ještě hlouběji ponořit do deprese, což někdy taky není na škodu) a určitě procházky v přírodě, které mě příjemně uzemní a zrelaxují. O samotě nejlépe. Tak se zase spojím sama se sebou, utřídím si myšlenky a načerpám energii. Pustím ze sebe vše, co není moje, a jsem schopna zase normálně fungovat. Pokud si tohle čas od času nedopřeji, tak jsem natlakovaná jako papiňák a znáte, jak to dopadá, když neupustíte páru… 😉 Pokud jsem v kontaktu s hodně lidmi, tak si ještě dělám ochranu kolem sebe v podobě světelného vejce. A někdy stačí jen pustit všechny emoce ven a jednoduše se vybrečet nebo vykřičet (venku, do polštáře, jak je libo…).

Nakonec důležitá rada, která se mi velmi osvědčila: pouštějte do svého života jenom lidi, kteří s vámi rezonují, se kterými se cítíte dobře, pozitivně naladěné jedince, kteří vás inspirují a cítíte z nich dobro. Ty ostatní eliminujte nebo omezte kontakt s nimi. Ano, vytřídí se vám okolí, ale věřte, že vám bude líp a v životě vám zůstanou jenom lidé, kteří tam mají být. Pokud to nejde a vy máte někoho takového přímo v rodině, vytvořte si s ním takový vztah, aby vám to vyhovovalo, a nastavte si jasné hranice a komunikaci, aby vás dotyčný nevycucal a jen neparazitoval na vaší energii.

Poznává se v tom někdo? Pokud ano, co pomáhá vám být v pohodě a nezahlcení? 😉